BLOG

Poslední příspěvky

  • Ano, je to za námi Včera, přesněji dnes ráno došlo v ODS Praha 2 k úspěšnému překonání nejvýznamnějšího politického milníku tohoto roku. ODS Praha 2 v komunálních volbách zvítězila a obhájila jedenáct mandátů. Vítězství, prohra ...
    Přidáno v 12. 10. 2014 12:01, autor: Jaroslav Martin
  • Magistrála, snaha o humanizaci nehumánního K faktu, že vést hlavní dopravní tepnu skrz nejužší centrum města s 1,3 mil. obyvatel nebyl vůbec dobrý nápad, za ta léta snad dospěl již i ten poslední komunista ...
    Přidáno v 2. 10. 2014 1:33, autor: Jaroslav Martin
  • Kopnutí do vlastních O tom, že prof. Petr Fiala nepřevzal ODS v záviděníhodné situaci, už dnes nemůže být pochyb. Stav, kdy strana čelí personálním a finančním potížím sice trvá, nicméně alespoň v mých ...
    Přidáno v 11. 9. 2014 7:22, autor: Jaroslav Martin
  • Zvrácená bipolarita pravicového a mediálního světa ČR Selektivním výběrem jsem dospěl do fáze, kdy se i ve volném čase obklopuji lidmi z prostředí, které bych pracovně nazval „pravicově realistické“. Přibližně stejně času trávím v prostředí „novinářského realismu ...
    Přidáno v 2. 10. 2014 1:31, autor: Jaroslav Martin
  • Jak se zasadit o ještě nižší volební účast do té Unie Rozhodně nehodlám unavovat čtenáře axiomy typu: volby jsou jedinečný nástroj, díky kterému může volič přímo ovlivnit povolební politické dění, volby jsou svátek demokracie, když jsou volby, má se jít volit ...
    Přidáno v 2. 10. 2014 1:27, autor: Jaroslav Martin
Zobrazení příspěvků 1 - 5 z 5 Zobrazit více »



Ano, je to za námi

přidáno: 12. 10. 2014 10:54, autor: Jaroslav Martin   [ aktualizováno 12. 10. 2014 12:01 ]

Včera, přesněji dnes ráno došlo v ODS Praha 2 k úspěšnému překonání nejvýznamnějšího politického milníku tohoto roku. ODS Praha 2 v komunálních volbách zvítězila a obhájila jedenáct mandátů. Vítězství, prohra, setrvačnost?

Přijde na to, koho se ptáte. Jedni si lížou rány, jiní zatrpkli tak, že znevažují úspěchy druhých ODS pro dvojku a snaží se tím zamaskovat svůj neúspěch, další se plácají po zádech, při oťukávání prostorů na vytvoření koalic. Já jsem třeba dnes musel dospat kocovinu.

Každý z našich třech lídrů získal více než 3000 hlasů. Všichni zvolení zastupitelé získali přes 2500 hlasů. Příčí se mi hodnotit výsledky strany, jejíž jsem členem, proto přikládám jen tvrdá data a tímto Vám představuji aktuální výčet zastupitelů ODS.


Kandidát Počet hlasů Pořadí
poř.
číslo
příjmení, jméno, tituly abs. v %
1 Černochová Jana Mgr. 3558 3,64 1
2 Svoboda Bohuslav Doc. MUDr. CSc. 3118 3,19 3
3 Udženija Alexandra Ing. 3119 3,19 2
4 Korseska Jan 2838 2,9 4
5 Recman Jan Mgr. 2840 2,9 5
6 Vondrášek Václav Ing. arch. 2908 2,97 6
7 Vaněk Jan Ing. 2879 2,94 7
8 Zemanová Eliška 2815 2,88 8
9 Petrásek Jaroslav Ing. CSc. 2816 2,88 9
10 Perlín Radim RNDr. Ph.D. 2863 2,93 10
11 Hes Lukáš Bc. 2779 2,84 11

Zdroj: Český statistický úřad

Bylo mi ctí všechny výše uvedené podporovat z nevolitelného místa kandidátky. Kdybych se měl znovu rozhodnout, zda vstoupím do toho předvolebního ohně (nelíbí se mi spojení „předvolební boj“ – po většinou neusilujeme o podrobení, či zničení nepřítele…), neváhal bych ani chvilku.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří preferovali, resp. tolerovali mé jméno na kandidátce ODS. Vážím si toho, děkuji, jde o výrazný stimul.

A dál? Sledujte naše blogy, mikroblogy, mluvte s námi, předávejte nám zpětnou vazbu tak, ať můžeme společně spokojeně žít na dvojce a navázat na dosavadní úspěchy pravicové politiky ODS na Praze 2.

Magistrála, snaha o humanizaci nehumánního

přidáno: 2. 10. 2014 1:32, autor: Jaroslav Martin   [ aktualizováno 2. 10. 2014 1:33 ]

K faktu, že vést hlavní dopravní tepnu skrz nejužší centrum města s 1,3 mil. obyvatel nebyl vůbec dobrý nápad, za ta léta snad dospěl již i ten poslední komunista, byť to se samozřejmostí vlastní jeho partaji neříká nahlas. Severojižní magistrála, přesněji Legerova ulice se ovšem po těch více než 20 letech transformovala na strašáka spíše pravicové, nežli levicové politiky, která si jako dlouhodobý cíl stanovila nápravu všech zločinů komunismu. Jak tedy napravit jednu z přeživších ohavností, zděděných z dob morálního úpadku, zabránit hyzdění národních památek a dušení obyvatel Prahy? A proč k nápravě nedošlo již dávno?

Můžeme-li mluvit alespoň o dílčím úspěchu intervencí pravicové radnice Prahy 2, připomeňme si kontroverzní zúžení o jeden pruh z roku 2009. K nelibosti řady zklamaných řidičů a přes hlasité protesty sousední Prahy 4 tento krok vedl nejen k snížení prašnosti v tradičně nejvíce prašné ulici Prahy, ale především ke snížení hluku.

Zatezove zkousky Nuselsky most

Ústředním tématem celého problému jsou právě sousedské vztahy jednotlivých městských částí při řešení takto komplexního problému. Přijetí dílčích opatření totiž opravdu často vede k pouhému přesunutí identického, ne-li vytvoření ještě horšího, dopravního problému o kus blíže/dále. Jednoduché a levné řešení neexistuje. Jakkoliv se současný primátor Hudeček před volbami snaží nahnat politické body na uspíšení dlouho odkládaného otevření tunelu Blanka, voličovo kritické myšlení jasně odhaluje populistickou krátkozrakost. Do doby dokončení Pražského a Městského okruhu půjde jen a pouze o přemisťování báboviček na jednom pískovišti.

Teprve poté co budou oba okruhy dokončeny, začnou být relevantní návrhy na humanizaci – polidštění

Severojižní magistrály. Zpracovaných návrhu je celá řada. Ten asi nejvíce ambiciózní – zakopání magistrály pod zem má snad již jen jediného podporovatele a tím je Pavel Bém. Odborná veřejnost jej ze zcela pochopitelných důvodů zahazuje.

Nejsem architekt, netřeba tajit, že se můj názor tvořil převážné z odposlechnutých odborných diskusí. Pokud jde o Legerovu ulici, inspiroval bych se Pařížským modelem, tj. vést prostředním nebo krajním pruhem pás zeleně narušující hustou zástavbu.

Vzhledem k tomu, že sv. Václav prošel nedávno renovací a měl by se tak stát méně labilním (čímž se minimalizuje šance na jeho rozhýbání a iniciování jízdy blanických rytířů) zaujal mě i návrh vrátit na jeho náměstí zrušenou tramvajovou zastávku. Tím by došlo k dalšímu propojení veřejné dopravy MČ Praha 2 s MČ Praha 1 a výrazně by se tak ulevilo dopravnímu uzlu I. P. Pavlova. Alespoň částečně by tak lidé začali vytlačovat auta, což by mohl být velmi důležitý krok pro polidštění magistrály.

Kopnutí do vlastních

přidáno: 11. 9. 2014 7:21, autor: Jaroslav Martin   [ aktualizováno 11. 9. 2014 7:22 ]

O tom, že prof. Petr Fiala nepřevzal ODS v záviděníhodné situaci, už dnes nemůže být pochyb. Stav, kdy strana čelí personálním a finančním potížím sice trvá, nicméně alespoň v mých očích je nynější předseda ODS iniciátorem změn, které jak pevně věřím, vedou přímo k obnově tradičních hodnot, jenž jsou tak precizně popsány např. ve čtyřech poděbradských artikulech z roku 1998.

S výzvou k jejich přečtení nepochybně začínám být svému okolí otravný, avšak v mých očích se jedná o nadčasový dokument nezpochybnitelné hodnoty:

  1. Soukromí je nedotknutelné, ODS je bude chránit;
  2. Levný stát;
  3. Nezadlužená budoucnost;
  4. Solidarita zodpovědných.

Kdybychom jej sami (ODS) pozorněji četli, nemuseli bychom dnes sedět s hlavami v dlaních v situaci, kdy se pravicová konzervativní strana stala dlužníkem. To je samo o sobě sice v rozporu s výše uvedeným bodem „Nezadlužená budoucnost“, ale ještě by to nebylo tak zlé, kdyby ovšem věřitelem nebyl stát.

Není žádným tajemstvím, že ke stávající finanční situaci ODS, vedle ostatního, nepřispěli její, dnes již bývalí, členové, nicméně špinavé prádlo se pere doma. A jasný impuls k tomu, že jsme toho úklidu schopni, jsem zaznamenal právě s příchodem současného předsedy. Šlo o konkrétní kroky jako audit hospodaření, zavedení transparentního účtu, změna sídla, striktní regulace kampaní a další. Při tom všem úklidu se ale patrně zapomnělo na stanovení priorit.

Jak jinak si vysvětlit, že dle mediálně dostupných zdrojů se k dnešnímu dni (4. 9. 2014), měsíc před komunálními volbami, hovoří o celkovém dluhu ODS ve výši 6,5 milionu korun na sociálním a zdravotním pojištění? Spekulace o řádném načasování se sice nabízejí, ale ty teď prosím nechme stranou.

Nejsem takovou věc schopen vysvětlit sám sobě, natož pak voličům. Vím ale jistě, že na úrovni místních sdružení (soudě podle mých zkušeností) je taková věc zcela nemyslitelná a nepochopitelná. Místní sdružení i oblasti ze své podstaty musejí fungovat jako řádný hospodář a každá uvolněná koruna je podrobena drobnohledu několika očí. Regulační principy a systém kontroly představují skálopevné dogma. Kdyby tomu tak nebylo, voliči by jistě dávno přišli s tím, že jdeme ostatním velmi pěkným příkladem…

Státotvorná strana, jakou ODS vždy chtěla být, se musí nutně podobných excesů vyvarovat. Zaručenou radu, kudy vede cesta zpět na koleje, nemám. Nabízím jen teoretická východiska – hraběcí rady, chcete-li:

  1. Vzít si ponaučení z takto fatální chyby považuji za samozřejmost (pěkně česky by se řeklo „lessons learned“);
  2. Osobní odpovědnost některých nestačí, musí na dálku zářit z každého člena posledního sdružení;
  3. Pokud vedle mechanismů selhali i lidé, musejí nést důsledky.

Teprve poté je možno se z celého incidentu oklepat a souhlasím, s hlavou vztyčenou hledět do budoucnosti.

Jasně demonstrovat (uvnitř i vně), že má smysl věci měnit k lepšímu. Ale zároveň, a to se teď před volbami moc nenosí, si nebát připomenout, že ne vše zasluhuje změnu. S plnou vážností znovu připomínám, že tu stále je na čem stavět. Za sebe říkám, že není potřeba měnit něco, co změnu nevyžaduje. Právě takovým základním stavebním kamenem jsou poděbradské artikuly.

Poděbradské artikuly kapitola 3, poslední odstavec:

„ODS nechce zanechat našim dětem dluhy. Klade si za cíl vytvořit z České republiky stabilní a prosperující zemi s liberální tržní ekonomikou, zemi, která bude vytvářet široký prostor a nabízet atraktivní podmínky pro uplatnění podnikatelské iniciativy svých občanů i zahraničních investorů, zemi, která nebude projídat svou budoucnost, ale která bude vytvářet předpoklady pro šťastný život dalších generací.“

Ze srdce přeji vedení ODS mnoho úspěchu v hledání skutečných východisek, vedoucích k navázání na dříve jasně vytyčenou, bezdlužnou cestu.

Plné znění poděbradských artikul nalezete např.: http://www.ods.cz/politicky-program/podebradske-artikuly

Zvrácená bipolarita pravicového a mediálního světa ČR

přidáno: 10. 7. 2014 9:25, autor: Jaroslav Martin   [ aktualizováno 2. 10. 2014 1:31 ]

Selektivním výběrem jsem dospěl do fáze, kdy se i ve volném čase obklopuji lidmi z prostředí, které bych pracovně nazval „pravicově realistické“. Přibližně stejně času trávím v prostředí „novinářského realismu“. V poslední době mám divný pocit, že to mezi těmi dvěma nějak skřípe.

Proč ta pravicová orientace je myslím zřejmé. Součástí novinářského realismu rozhodně nejsem proto, že bych snad měl být objektem mediálního zájmu, ale proto, že když jsem se v osmnácti rozhodoval čím budu, novinařina byla jasná volba :-). Nakonec to tak nedopadlo, ale ze studií mám dodnes řadu kamarádů. Aktivních, úspěšných novinářů. Ze stejné školy pochází i moje žena a snad proto se dodnes cítím být tak nějak součástí i této skupiny.

Vztah médií politiky pro mě představuje příliš složitou sociologickou otázku. Myslel bych si ale, že to, co spojuje obě strany dohromady, není jen Andrej Babiš. Je to především snaha udržet demokratickou rovnováhu. To se dnes daří ještě daleko méně, než dřív.

Trochu to připomíná při malých dětí na pískovišti o to, kdo se může prezentovat hezčí bábovičkou:

  • „Používáte ODS jako paušální hromosvod všech politických negativ“ vs. „Nastavujeme vám zrcadlo“.
  • „Nedáváte nám dost prostoru se vyjádřit“ vs. „Seriózní média si z politického dění vybírají to důležité – nemáte co nabídnout“.
  • „Jste manipulováni oligarchy“ vs. „Lepší než kmotry“.
  • „Vaše zprávy jsou nevyvážené a neobjektivní“ vs. „To nechte na nás a našich čtenářích“.
  • „Neděláte svoji práci dobře“ vs. „Vy také ne“.

S médii se nebojuje, ale spolupracuje. No, ono se to lehko řekne. Ale to by jaksi obě strany musely chtít. Pravicový a mediální svět v tomto stavu sice možná i nadále zůstává bipolárním, ale s tím, že kromě obou zúčastněných stran nemohou být spokojení občané – konzumenti médií a voliči v jednom. Nejen že dostávají zkreslený mediální obsah, ale ještě navíc trpí obecným znechucením politikou.

Všimněte si prosím, jak se krkolomně snažím být politicky (nebo mediálně?) korektní – jak opatrně volím slova ve snaze neprotěžovat jeden ze dvou světů. Dopředu odmítám, že bych byl veden snahou o šíření předvolební politické agitky. Na to je myslím beztak příliš brzy.

Jsem dalek i toho rozvíjet polemiky na téma na čí straně je větší míra zavinění. Vím však bezpečně, že tento stav nikomu neprospívá. Oběma stranám nemohu než doporučit klid zbraní, resp. zahájení používání těch konvenčních.

http://www.pravybreh.cz/2014/07/03/jaroslav-martin-zvracena-bipolarita-pravicoveho-a-medialniho-sveta-cr/

Jak se zasadit o ještě nižší volební účast do té Unie

přidáno: 10. 7. 2014 9:21, autor: Jaroslav Martin   [ aktualizováno 2. 10. 2014 1:27 ]

Rozhodně nehodlám unavovat čtenáře axiomy typu: volby jsou jedinečný nástroj, díky kterému může volič přímo ovlivnit povolební politické dění, volby jsou svátek demokracie, když jsou volby, má se jít volit apod. Ani zde nebudu oponovat názorům mně tolik vzdáleným, které podle průzkumů sdílí 48 % lidí, že poslední volby byly zbytečné a nemohou nic změnit. Ba dokonce ani tím, že jsem zvyklý tento svátek slavit jako člen volebních okrskových komisí a co mě k tomu vede. Chtěl bych se s Vámi podělit o negativní zkušenost, která dokazuje, že již tak tragicky malou účast voličů u voleb dokážeme legislativními nedostatky ještě snížit.

Tedy k věci. V den voleb dorazila do volební místnosti s přibližně dvouletou holčičkou maminka, která se pokusila (stejně jako naprostá většina voličů) svým občanským průkazem volební okrskové komisi (VOK) prokázat svou totožnost, aby jí bylo umožněno se voleb zúčastnit. Naneštěstí jejímu občanskému průkazu chyběl jeden roh a přebýval doprovodný doklad, což je v praxi předzvěstí toho, že VOK musí spustit nestandardní způsob ověřování totožnosti voliče. Hned při zahájení této procedury se potvrdilo, že paní byla na voličském seznamu našeho okrsku vyškrtnuta z důvodu změny trvalého bydliště. Potkalo ji něco, co je soudě dle zkušeností mé rodiny v tomto věku zcela běžné – přestěhovala se. Skutečnost, že se nejedná o nic neobvyklého, potvrzují i neověřené statistiky úřadu městské části (ÚMČ), kdy v době od vytištění (finalizace) voličského seznamu do prvního dne konání voleb, tj. od 13.5.  do 23.5.2014 se počet obyvatel s žádostí o změnu trvalého bydliště odhaduje na 400 – a to mluvíme jen o změnách z/nebo na Prahu 2.

Tato paní se k nám dostavila z volebního okrsku jiné městské části, příslušné jejímu současnému trvalému pobytu, kde jí VOK neumožnila volbu, protože právě z důvodu změny jejího trvalého bydliště ještě nebyla uvedena na tamním voličském seznamu. Díky laskavé pomoci volebního štábu byla analýza tohoto případu dokončena v řádech několika málo minut.  Jako člen VOK jsem byl následně postaven před úlohu, která se mi, vzhledem k obsahu nabytých informací, maximálně příčila – musel jsem seznámit voličku 1) s popisem stavu a 2) možnými východisky:

Popis stavu

V souladu se Zákonem č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, §28, odst. 4, písm. e) provedl ÚMČ vyškrtnutí všech voličů, kteří„…byli přihlášeni k trvalému pobytu na území jiné obce v České republice; o vyškrtnutí ze seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu vydá obecní úřad voliči na jeho žádost potvrzení.“ Volba by této voličce bývala mohla být umožněna v okrsku příslušnému původnímu trvalému bydlišti pouze za předpokladu, že by před změnou trvalého pobytu, v čase nejdéle do 8.5.2014 zažádala o voličský průkaz. O voličský průkaz nezažádala – proč taky, v době voleb se zdržovala v místě svého trvalého bydliště.

Možná východiska

Vyžádat si na volebním štábu MČ potvrzení o vyškrtnutí ze seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu. S tímto potvrzením dorazit do příslušné volební místnosti nového trvalého bydliště a přesvědčit tamní volební komisi, aby ji umožnila odvolit tam; neúčastnit se voleb do Evropského parlamentu v roce 2014.

Shora uvedený zákon tak taxativně vymezuje povinnost obecního úřadu bezpodmínečně vyškrtnout dotčené voliče, že na rozdíl od aktuálně propíraného požadavku „ne více než 1 volič za plentou“ nestanoví žádné podmínky, za kterých ano (všimněte si prosím malého „a“). Tam je podle Zákona č. 62/2000 Sb., §36, odst. 7 přípustné umožnit přítomnost jiného voliče. „S voličem, který nemůže sám upravit hlasovací lístek pro tělesnou vadu anebo nemůže číst nebo psát, může být v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků přítomen jiný volič”. Nemusí se tedy nutně jednat o automatické porušení volebního zákona, jak chybně spekulovala některá média.

Z pochopitelných důvodů se volička v dané situaci rozhodla pro poslední zmiňované východisko. Stydím se za to, že jsem byl nucen být prodlouženou rukou tohoto legislativního paskvilu, který nejspíše vychází z předpokladu, že se nejméně jednou za pět let, ve vazbě na vyhlášený termín voleb do evropského parlamentu, na tři týdny zastaví fluktuace obyvatelstva, popř. že si kvůli volbám každý volič alokuje raději jeden den na přípravu (voličský průkaz, potvrzení o vyškrtnutí ze seznamu…) a jeden půlden na samotnou volbu. Mrzí mě, že jsem byl nucen odepřít volební právo voličce, která na rozdíl od převážné většiny obyvatel členského státu EU s názvem Česká republika projevila o volby skutečný zájem.

Bylo by zajímavé znát tvrdá data povolebních analýz v kategorii: „Nevolil, protože se v době voleb přestěhoval.“ Snad by tím došlo k prozření všech, kteří se podíleli na této voličsky velmi nekomfortní situaci. Snad by to i iniciovalo zjednodušující změnu. Snad by tato změna v konečném důsledku mohla znamenat např. pokoření hranice volební účasti 20 %. Ačkoli nemůže být sporu o tom, že i tak by se jednalo o mizivou volební účast.

http://www.pravybreh.cz/2014/07/03/jaroslav-martin-zvracena-bipolarita-pravicoveho-a-medialniho-sveta-cr/

1-5 of 5